6.11.14 | Ziminka

6. listopadu 2014 v 17:16 | Klarie††e |  Deník

Ahoj všichni :)
vím, že je to čím dál méně, ale dostala jsem zase chuť psát, tak jsem tady.

Momentálně mě víc bere natáčení videí, ale vím, že články mají taky něco do sebe.
Dneska se vám jdu pochlubit s tím, že jsem znovu řídila :)

Řidičák mám od května 2013 a hned v říjnu mě řízení přešlo..
Jakmile jsem si sedla za volant, začala jsem brečet, a to jsem ještě
ani neslyšela zvuk motoru. Bylo to hrozný..
Jednoduše- fobie.. Sevřelo se mi srdce, žaludek,
začala jsem panikařit, jako když si uvědomíte, že jednou umřete.
A já jsem nevěděla proč se to děje. Když jsem se přemohla, tak jsem
po deseti minutách nastartovala, v pořádku vyjela z garáže.
Dvouminutová cesta domů byla taky bez problémů, ale stejně
jsem zaparkovala a odmítla kamkoliv pokračovat.. auto musel odvézt David.

Když se mě ptal, co se stalo, jaký je důvod, že se bojím si sednout za volant, nevěděla jsem,
co mu říct. On miluje řízení, pořád je to chlap, a nechtěla jsem ho tím zatěžovat.

Ale po tom, co mě přemluvil po nějaké době taťka, že pojedeme a já začala vyvádět jako
pětiletá, že nikam nepojedu, že mě to nezajímá, tak jsem začla řešit, proč se mi to v hlavě děje.

Přestala jsem se nutit, na řízení pomalu zapomněla a až jednou, asi před měsícem, jsem se
přistihla, že koukám shora na auta.. když jedu autobusem, tak koukám na vedlejší řidiče,
jak sešlapávají spojku a došlo mi, že mi to chybí..
Přece jen-na autoškolu jsem se denně těšila, bavilo mě to, odreagovala jsem se,
a tak jsem se nechávala ještě chvilku na pokoji a jen si užívala, jak řídí ostatní, až...

..jsem dneska popadla klíčky od auta, stoupla si před mamku, přehodila si klíče do druhé ruky
a oznámila jí " jedem?"
Jen se oblékla, v klidu na mě počkala, a i když viděla, že se mi do toho nechce, a že mě strach
zase přemohl, řekla mi "hele, tak pojedem jenom na konec parkoviště, pak se klidně vyměníme"

To mě uklidnilo, a tak jsem sešlápla spojku, zařadila jedničku, dala blinkr a přidala plyn.. všechno
v pohodě, auto mi nechcíplo :)
Dojeli jsme na konec parkoviště a bylo mi řečeno "..tak a teď jenom na křižovatku" :)
A tak jsem jela :) z malého popojíždění se stala hodinová projížďka po městě,
kdy mi to sice třikrát chcíplo, ale netrápilo mě to a POŘÁDNĚ jsem si to užila :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Michell | 7. listopadu 2014 v 11:40 | Reagovat

Ty jsi jako já :) Já mám řidičák od listopadu 2011 a začali jsem jezdit až letos v březnu a to jen z toho důvodu, že jsem si našla práci, kde byly špatné spoje a já si musela koupit auto a začít jezdit a sama! Jinak v hlavě jsem to měla stejně jako ty. Jakmile mi naši dovezli mé první auto domů (teď už mám jiné, po 3 měsících jsem si koupila jiné), třepala jsem se, ale nakonec jsem to zvládla a teď s mým fešákem jezdím denně :) Sem tam jsou ještě obavy, ale už to není jako předtím, více si věřím. Ono to půjde, uvidíš. Zachvíli budeš jezdit sama a budeš se sama sobě smát :) Hodně zdaru! a piš častěji :P

2 J. | 9. listopadu 2014 v 19:39 | Reagovat

hysterko -_-

3 Klariette | Web | 12. listopadu 2014 v 18:24 | Reagovat

[2]: Děkuji, žes mi zvedl/a návštěvnost a ještě si přečetl/a článek :D

4 J. | 18. listopadu 2014 v 17:06 | Reagovat

čtu tvůj blog pravidelně,takže asi tak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama