Listopad 2014

12.11.14 | Zpátky do školy

12. listopadu 2014 v 18:47 | Klarie††e

Ráno mi zazvonil budík- jéé, já nemusím do práce :D
Ale musím do školy..

Protože dneska jsme se se spolužačkou vydaly zpátky na střední školu.
V osm už jsem nestíhala, začla jsem být nervózní a když jsem
v 8:20 měla být na zastávce, a přesto jsem stála v chodbě, tak jsem
si opravdu připadala jako za starých časů :D


Autobus jsem stihla, dojela jsem na náměstí, kde byly trhy a koupila jsem si tam
sváču. Další autobus byl taky v pořádku a cestou už přistoupila spolužačka.

Přijely jsme včas, prošly si školou, všechny pozdravily, potkávaly jsme staré
kamarády a čekaly na oblíbené učitelky :)

To byl tak zvláštně hezký pocit, všechno to tam vidět, ale zároveň ty lidi neznat.
Od paní učitelky G. jsme dostali pochvalu, že jsme byli zodpovědní,
že tihle čtvrťáci jsou při chystání maturiťáku hrozní..

Od paní učitelky K. jsme byli pochválení, že máme práci a neležíme doma,
a prý jsou prváci čím dál horší :D

Navšívili jsme také kiosek, který již není kioskem :D
Paní Kiosková odešla asi do důchodu a místo ní se tam stvořila pizzérie.


Musely jsme to hned ochutnat a byla výborná :)
Prošly jsme se v klidu zpátky na autobus a jely na Kladno.

Prošla jsem hlavní třídou, vybrala penízky v bankomatu, prošla si pár obchodů,
koupila mamce a taťkovi mikuláše-protože jsme se se ségrou rozhodly jim letos nadělit :D

Po ségru mám už také dárek, ale k vánocům a po všech těch nákupech jsme
jeli s taťkou nechat umýt auto :) aspoň jsem nějak zabila čas :)

Více ve videu příští středu :* mějte se krásně a užívejte si!


6.11.14 | Ziminka

6. listopadu 2014 v 17:16 | Klarie††e |  Deník

Ahoj všichni :)
vím, že je to čím dál méně, ale dostala jsem zase chuť psát, tak jsem tady.

Momentálně mě víc bere natáčení videí, ale vím, že články mají taky něco do sebe.
Dneska se vám jdu pochlubit s tím, že jsem znovu řídila :)

Řidičák mám od května 2013 a hned v říjnu mě řízení přešlo..
Jakmile jsem si sedla za volant, začala jsem brečet, a to jsem ještě
ani neslyšela zvuk motoru. Bylo to hrozný..
Jednoduše- fobie.. Sevřelo se mi srdce, žaludek,
začala jsem panikařit, jako když si uvědomíte, že jednou umřete.
A já jsem nevěděla proč se to děje. Když jsem se přemohla, tak jsem
po deseti minutách nastartovala, v pořádku vyjela z garáže.
Dvouminutová cesta domů byla taky bez problémů, ale stejně
jsem zaparkovala a odmítla kamkoliv pokračovat.. auto musel odvézt David.

Když se mě ptal, co se stalo, jaký je důvod, že se bojím si sednout za volant, nevěděla jsem,
co mu říct. On miluje řízení, pořád je to chlap, a nechtěla jsem ho tím zatěžovat.

Ale po tom, co mě přemluvil po nějaké době taťka, že pojedeme a já začala vyvádět jako
pětiletá, že nikam nepojedu, že mě to nezajímá, tak jsem začla řešit, proč se mi to v hlavě děje.

Přestala jsem se nutit, na řízení pomalu zapomněla a až jednou, asi před měsícem, jsem se
přistihla, že koukám shora na auta.. když jedu autobusem, tak koukám na vedlejší řidiče,
jak sešlapávají spojku a došlo mi, že mi to chybí..
Přece jen-na autoškolu jsem se denně těšila, bavilo mě to, odreagovala jsem se,
a tak jsem se nechávala ještě chvilku na pokoji a jen si užívala, jak řídí ostatní, až...

..jsem dneska popadla klíčky od auta, stoupla si před mamku, přehodila si klíče do druhé ruky
a oznámila jí " jedem?"
Jen se oblékla, v klidu na mě počkala, a i když viděla, že se mi do toho nechce, a že mě strach
zase přemohl, řekla mi "hele, tak pojedem jenom na konec parkoviště, pak se klidně vyměníme"

To mě uklidnilo, a tak jsem sešlápla spojku, zařadila jedničku, dala blinkr a přidala plyn.. všechno
v pohodě, auto mi nechcíplo :)
Dojeli jsme na konec parkoviště a bylo mi řečeno "..tak a teď jenom na křižovatku" :)
A tak jsem jela :) z malého popojíždění se stala hodinová projížďka po městě,
kdy mi to sice třikrát chcíplo, ale netrápilo mě to a POŘÁDNĚ jsem si to užila :)