15.10.18 | Cestuj sám

15. října 2018 v 20:32 | Klarie††e |  Deník

Je večer.
Teplo. Léto.
Sedíme na terase, se skleničkou v ruce.
Zdaleka není první- a to nepiju.
Smějeme se.
Líbáme se.
Blázníme.
A kolem půlnoci si zarezervujeme letenky.

Je to jako zázrak. Každý pracujeme v jiné směně a stejně máme společnou dovolenou.
Přes veškeré nadšení a pobláznění mě hlodá malý červíček v hlavě.

Co když to nevyjde?

JDI! proč by to nevyšlo..?!
Vybíráme Miláno. Nic extra romantického, bez všech očekávání.
Jsme šťastní, nadšení, oslavujeme to další skleničkou a další naší nocí.

***

A stejně tu teď ležím sama.
Sama v Miláně.
Zní to jako název knížky.

Předcházela tomu spousta dohadování, plánování, shánění.
Ale jsem tu.
A zvládla jsem to!

Zítra už letím domů a nemohla jsem udělat líp, než nastoupit do toho letadla a čekat, co mi osud přinese.
Zvládla jsem let. Zvládla jsem dopravu do centra. Zvládla jsem přestupy v metru.
Našla jsem svůj hotel, obešla jsem rezervaci, která nebyla psaná na mě.
Našla jsem všechny památky, co jsem chtěla.
Naplánovala jsem si výlet do Bergama a v pohodě to všechno absolovovala.
Vyšla jsem s penězi a přitom se neodbývala.
Dala jsem si pravé italské kafe, pravou italskou pizzu a pravou italskou zmrzlinu.

...
a stejně se mi teď klepe ret
je mi do pláče
zdá se mi o něm (tady) každou noc
a je mi to líto
...

Hlavní rada pro vás ale je:

CESTUJTE.
CESTUJTE - i sami.
CESTUJTE - stojí to za to.

 

16.8.18 | Vztahy

16. srpna 2018 v 20:17 | Klarie††e

Ahoj všichni.
Po dlouhé době mám zase náladu na psaní.

Chtěla bych se zaměřit na dnešní vztahy.
Dost často se setkávám s tím, že se nikdo 'nechce vázat', všichni se budou jen 'kamarádit',
nikdo nebude mít svatbu, děti, manželství.. nic.

K čemu tedy ten svět spěje?
Co vás vede k tomu, abyste se nevázali?
Copak vztah je něco špatného?
Mít někoho rád je moc velký závazek?

Jak je tedy možné, že našim rodičům to vydrželo..
Že babička s dědou měli zlatou svatbu a vy nechcete slyšet ani o ročním vztahu?

Z vlastního soukromí znám vztah mezi ženou a mužem- kdy on nechce o závazcích ani slyšet,
slovo svatba je pro něj sprosté slovo a nejraději by byl navždy svobodný a trávil volný čas s kamarády.
A i přes to všechno spolu čekají miminko.
Jak?
To se zeptejte jí.

Pomohla si vysazením prášků?
Přemluvila ho?
On se slitoval?
Tak proč tomu malému říká 'Vetřelec'
Proč spolu teda jsou..?

Začínám mít strach z toho, že opravdu umřu sama.
Ale ne, že by mě nikdo nechtěl.
Už se bojím toho, že nikoho nebudu chtít já.

17.3.18 | A je pryč

17. března 2018 v 22:24 | Klarie††e |  Deník

Ahoj všichni,
jsem tu zase po několika měsíční pauze.

V lednu jsem se chtě-nechtě musela pozastavit nad svým životem.
Byla jsem u umírání naší pratety, se kterou jsme trávili jako rodina dost času
a znala jsem jí od malička.

Nechci moc rozebírat co bylo příčinou, ale druhý den po její smrti jsme se sešli jako
rodina a bližší příbuzní a vzpomínali jsme.

A poprvé za ty dva dny jsem přestala být smutná, na chvíli zastavila pláč a
usmála jsem se, protože jsem řekla: "nikdo nemůže říct, že teta svůj život nežila."

Milovala jídlo, milovala cestování, milovala celý život svého muže,
smála se, pila, užívala si, vymýšlela srandu, byla odhodlaná a skvělá..

A mně došlo, jak je život krátký.
A že chci žít stejně plný život, jako měla ona.
Nechci se trápit.
Nechci sedět na zadku.
Chci se bavit.
Chci si užívat plnými doušky.
Chci si v posledních minutách života říct ŽILA JSEM NAPLNO.

***

A tak se vás i sebe ptám..
Jste v tomto krátkém životě šťastní?
Právě teď, co to čtete..
Ano?
Ne?
Může to něco změnit?
Pokud ano, udělejte to.

Tenhle dar- ŽIVOT- není o tom, abychom brečeli v koutech.
Musíme si ho užít

Další články


Kam dál

Reklama